O ČEM JE FOTOGRAFIE

Najednou jsou všichni veliký umělci, ale většinou dělají sračky.“

Antonín Kratochvíl, Reflex, květen 2017

 

Ano. Slušný rozhovor to je.

Na smutné téma, trochu po povrchu, lehce sladkobolný a bezvýchodný.

Ano, jsme svědky nezadržitelného a velmi hlubokého propadu jednoho důležitého prostředku komunikace.

Zažíváme krizi komunikace obrazem.

Dokladem žalostného stavu budiž i to, že kdysi obrazově nejprestižnější český magazín už neláká čtenáře k tomuto textu kvalitním původním portrétem (foto: archiv A.Kratochvíla).

Ještě před pár lety by něco takového bylo nemyslitelné.

 

Místo toho bulvárně přeformuluje v titulku jeho výrok na „Dneska jsou všichni umělci, ale všichni fotí stračky.“

A je hotovo.

Výkřiky, provokace, urážky a ohýbání pravdy se stávají normou.

V textu i obraze.

Proč?

Protože je to tak snadné.

Protože konfrontovat se s opakem je nepopulární a otravné.

A protože takový poctivý přístup se na školách většinou neučí.

Kdo by rád slyšel, že podobně, jako ten, kdo umí psát, není automaticky spisovatel, novinář nebo básník, není ani ten, kdo drží v ruce fotoaparát, automaticky fotografem.

To, že nastuduje ovládání svého přístroje a v rychlokurzu základy kompozice, jej pouze posunulo z masy negramotných, kterým ani to nestojí za námahu.

Kdo by rád slyšel, že dobrý válečný či sociální fotograf roste zkušenostmi a tím, nakolik dokáže být citlivý a předvídavý vůči svému okolí.

Že dobrý portrétní fotograf musí umět komunikovat s lidmi, být empatický a mít je rád.

Že dobrý ženský akt nevznikne bez znalosti a okouzlení ženskou duší.

Že ani street foto není o hledání jednoho skvostu mezi stovkami mizerných záběrů.

To se totiž špatně poslouchá a ještě hůř se s tím vědomím fotí.

Dobrá fotografie je totiž především o životě.

Nemáte-li co říct, je vážně jedno, jak to vyslovíte.

Na závěr, mírně optimisticky, další autentická citace Antonína Kratochvíla:

Prostě se pořád najdou lidi, kteří hledají kvalitu a rozeznají ji.

Ale většina lidí rozpozná hovno.“